Technické věci


Myslíte si, že v dneÅ¡ní dobÄ› je už opravdu hodnÄ› techniky? Protože já si myslím, že technika je sice skvÄ›lá, ale také by se to mÄ›lo brát vÅ¡echno s humorem a také s klidem. Já totiž pÅ™edpokládám, že hodnÄ› lidí také dbá na to, aby mÄ›li různé znalosti, které se týkají techniky. Já totiž nejsem docela tak extra technický typ, protože mi kolikrát vadí, že nÄ›Äemu nerozumím, i když tÅ™eba nÄ›co chci smontovat nebo postavit a mám k tomu opravdu perfektnÄ› napsaný návod úplnÄ› dopodrobna, tak se v tom bohužel stejnÄ› i tak nevyznám. HodnÄ› mÄ› to mrzí a já si říkám, jestli tÅ™eba není nÄ›kde chyba ve mnÄ›, protože tohle už absolutnÄ› není možné.

Bez techniky to nejde.

Dokonce i moje rodina se mi stále dokola smÄ›je, že prý tohle není normální. Já bych nedokázala pochopit, jak nÄ›co sestavit, i když je tam podrobný návod. A to je nejhorší. A když jsem synovi koupila takové mechanické autíÄko, která jezdilo a také dÄ›lalo zvuky a svítilo a mÄ›lo se skládat asi z dvaceti souÄástek, byla jsem nervózní. Tak jsem si Å™ekla, že tohle absolutnÄ› zvládnu, protože tam bylo napsané, že to je pro dÄ›ti od osmi let. Tak pro mÄ› ideální! A víte, jaké bylo moje pÅ™ekvapení? SamozÅ™ejmÄ› že je takové, že jsem tomu nerozumÄ›la. Nedokázala jsem pochopit, co ke k Äemu mám dávat a tak podobnÄ›.

Techniku moc nechápu.

Byla jsem opravdu z toho zoufalá a také jsem se stydÄ›la tohle nÄ›komu říct. Jenomže nakonec asi když dva dny jsem tohle nedokázala sestavit, tak syn opravdu byl z toho neÅ¡Å¥astný, že se svěřil svému otci, se kterým už dávno nežijeme. Tohle si jeho otec tedy pořádnÄ› vychutná a ihned mi dal nálepku, že jsem technicky nemožná a že si mám už koneÄnÄ› pořídit nÄ›jakého chlapa, aby vÅ¡echno doma klapalo tak jak má. Jenomže mi věřte, že o muže zatím nemám vůbec žádný zájem a že nejsem technicky založený typ ÄlovÄ›ka, tak mÄ› to už absolutnÄ› nezajímá. Akorát už mi stále dokola vadí, jak mi tohle stále dokola každý pÅ™ipomíná a opakuje mi to.