Jak a proč se vyvíjí ideál krásy

Snad každá žena chce být považována za krásnou, a každému muži zalichotí, pokud je jeho vzhled považován za ideální. Není tedy divu, že lidé tráví spoustu času honbou za tím, aby se podobali tomu, co je považovány za ideál krásy.

 

Jen málokdo si však uvědomuje, jak moc se tento ideál v průběhu historie měnil, a to již minimálně od pravěku, kdy máme z nástěnných maleb a sošek první doklady o tom, co tehdy lidé považovali za krásné, a to především u žen. Z historických období nám zůstaly sochy, obrazy, ale i písemné prameny, které nám říkají, jak by měla dokonalá žena a dokonalý muž vypadat.

 

i různé kultury mají různé ideály krásy

 

Je zajímavé zjišťovat, proč se tyto ideály v průběhu času měnily. Například v pravěku měla dokonalá žena široké boky a velká ňadra. To vše totiž usnadňovalo porod, což bylo v té době velmi důležité pro přežití kmene – čím více matek porodilo bez komplikací zdravé dítě, tím silnější kmen byl.

 

Když se však lidé usadili a vznikly první civilizace, situace se začala měnit. Díky pěstování potravy a chovu zvířat bylo k dispozici více kvalitního jídla, které navíc bylo získáváno mnohem snadněji. Také zimy se zvládaly lépe. To znamenalo i nižší novorozeneckou a dětskou úmrtnost. Už tedy nebylo potřeba, aby se jich rodilo tolik, a tak se, zvláště ve starém Řecku, stala vyhledávanou štíhlá, sportovní postava.

 

v současnosti je krásné být to nejštíhlejší

 

Pak však přišel středověk a přinesl sebou nejen zhoršení situace mnohých lidí, ale také morové a jiné epidemie. Najednou bylo opět nutné, aby páry měly velkou rodinu, a široké boky ulehčovaly porod. Také tloušťka se stala symbolem blahobytu.

 

V současnosti se situace opět otočila. Díky pokrokům v medicíně se nám podařilo dětskou úmrtnost značně snížit. Navíc přišli i módní návrháři, kteří ve snaze co nejvíce šetřit mnohdy drahým materiálem zaměstnávají co nejštíhlejší modelky, neboť na šaty pro štíhlou postavu je potřeba podstatně méně látky.

 

Krása tedy není něco, co je skutečně stálé, nýbrž se mění, obvykle vlivem vnějších okolností. A nikdo nemůže předvídat, co bude považováno za dokonalé například za sto let. Můžeme si však být jisti, že se to bude lišit od toho současného.